Autem kolem České republiky, část první.

Jsou nadšenci, kteří objeli, objíždějí nebo se teprve chystají objet Českou republiku na kole. Také jednoho takového znám. Rozhodla jsem se mu dělat doprovod, avšak pouze autem.

Alll alias Raubíř alias Statný ošetřovatel, též přezdívaný Martin, můj přítel. Vlastně pardon, ono to mělo být opačně. No nevadí, prostě mu říkejme Alll tak, jak mu říká mnoho jeho přátel, jakožto známo z jeho vlastního webu, který si sám a velmi rád, píše.

Tento člověk se rozhodl, že objede na svém ultra krásném novém kole Českou republiku. Cože ho k tomu vede? Láska k cykloturistice a k přírodě. Je to člověk cílevědomý a houževnatý. Vždy si vytyčí určitý cíl a nic ho nezastaví, dokud k němu nedojde.

Tohle je ovšem velmi krásný cíl i pro mne, nikoliv však pro mé tělo, proto ho podpořím hezky v klídku ze svého vozu. Odtamtud je taky všechno vidět a zas tak moc mne to neunaví.

Navíc dle slov Allla, budu mít velmi významný úkol, jakožto předvoj a hledač vhodného ubytování nebo místa, kde by se dalo dobře a do sytosti nadlábnout.

Tento krásný společný projekt jsme započali zcela nečekaně již tento víkend a musím říci, že se to krásně povedlo.

To jsme si takhle před časem koupili lístky na koncert MIG 21 v Karlových Varech, který se měl uskutečnit  v sobotu, tj. 24.3.2012, v místním Lidovém domě. Koncert se nakonec nekonal, protože pan Macháček, alias hlavní kapelník, dostal zápal plic. Kde k tomu přišel, netušíme, ale dali to na web celkem pozdě, až kdy jsme byli v Karlových Varech ubytovaní. Nedali jsme se však zaskočit a užili jsme si krásný víkend plný zážitků a dojmů.

V sobotu ráno jsme vstali, něco doma poklidili, sbalili se, naložili jsme kolo na náš nový střešní nosič, do kufru naložili naší věrnou psí kamarádku Zazzie a vydali se do Karlových Varů. Po příjezdu jsme se ihned ubytovali v ubytovacím zařízení u pana Prokopa.

Po lehkém, leč vydatném obědu v blízké restauraci, se Alll vydal na svůj první výlet na svém novém kole. K jeho kolu se také váže velmi pěkná historka, tu Vám však přiblížím v některých z dalších mých cestopisů, kterých bude jistě přibývat. Měla to být testovací jízda, jakože co kolo i Alll vydrží. Najeli toho spolu celkem dost. Celých 54 km. Jsou to oba pašáci. Alll si pak ani nestěžoval, že by ho bolely nohy či zadek. Vlastně byl velmi pozitivně naladěn, zářil obrovskou radostí z prožitých okamžiků v přírodě na svém novém kole. A když je šťastný Alll, jsem šťastná i já.

Když jsme zjistili, že se koncert nekoná, vyšli jsme si na noční procházku promenádou. Karlovy Vary jsou krásné i v noci.

Ráno se Alll probudil a první jeho slova, která jsem slyšela, byla: "Moniko, prosím Tě, odvezeš mě k hranicím?!" Nemohl se dočkat, než usedne znovu na svého věrného oře (kolo) a prožije s ním nové radostné okamžiky. Rozlepila jsem jedno očko a s lehkým úsměvem na tváři a pobaveným tónem jsem mu odpověděla: "Samozřejmě Marťo" (Alll).

O pár hodin později jsme skutečně stáli na severu naší republiky, u pohraničí, ve vesničce zvané Potůčky. Měl v plánu dojet až do Františkových lázní. Loučil se se mnou slovy: "Někam jeď, já Ti pak zavolám a dohodneme se, kde se sejdeme". Ještě než jsme vyjeli z Karlových Varů, se mi svěřil, že by rád strávil tento den na kole až do šesti hodin do večera. Když mi to říkal, bylo něco kolem půl desáté ráno. No, obdivovala jsem jeho zapálení. Zvlášť, když den předtím dal takový výkon.

Nechala jsem ho tam tedy jeho osudu a vyjela společně se svou psí kamarádkou směrem na Nejdek a odtamtud na Kraslice. Nechtěla jsem jet jen tak "někam", rozhodla jsem se i já objet Českou republiku. A tak jsem se snažila držet opravdu co nejblíže k hranicím, jak to autem šlo. Projížděla jsem vesnicemi Vysoká Pec, Předbuz a Stříbrná. Musím říct, že nic krásnějšího, jako byla zdejší příroda, jsem dlouho neviděla. Byly to kouzelné výhledy na krajinu. Tu a tam sníh, sluníčko, voda protékající polemi a stráněmi z roztékajícího se sněhu. Nemohla jsem se vynadívat na tu krásu. Musela jsem zastavit a společně se Zazzie se projít. Ta začala běhat kolem dokola jako smyslů zbavená. Projevovala tak obrovskou radost, ta prostě musela tu mojí radost prožívat se mnou, jinak to není možné. Běhala, dělala kotrmelce, skákala přes vodu. Vyloženě dělala psí kusy. Ani zpět do kufru auta se jí nechtělo. Až po drobném úplatku (jídle) se nechala ukecat.

Lehce po poledni jsem dorazila do městečka Kraslice. Tam mě zaujal moc hezký kostel. Psali tam, že je zasvěcen svatému Michalovi, tak je to snad kostel svatého Michala, bližší informace jsem tam bohužel nenašla.

Z Kraslic jsem se chystala dojet do Františkových lázní, kde jsem měla v plánu vyhlídnout si příjemnou hospůdku, dát si něco dobrého a pak taky třeba něco nového napsat na blog. Jela jsem vesnicemi jako například Počátky, Čirá, Černá, až jsem dojela do vesnice jménem Luby. A tam mi zavolal Alll, že prej na mně bude za půl hodiny čekat v Kraslici a že by rád se mnou poobědval. Otočila jsem tedy svůj koráb a jela jsem stejnou cestou zpátky. Sešli jsme se na kraslickém náměstíčku, naložili kolo i Allla a jeli jsme na oběd do blízké restaurace zvané "Zlatá Rybka". Výborná restaurace, mohu všem jen doporučit. Výborný servis, výborné jídlo, příjemné prostředí, i slevu nám dali, kterou jsme nechtěli.

Bylo něco kolem třetí hodiny po poledni, když mi Alll řekl, že dnes už na to kašleme a pojedeme domů, ještě něco málo udělat a tak. Naštěstí ten můj kluk má rozum. Cestou jsme se prostřídali v řízení, oba jsme si stihli odpočinout a zregenerovat. Byl to krásný víkend, a za ten Ti, Allle, moc děkuji! Jsi báječný! Už se moc těším na další krásy naší vlasti.